Čísla nakažených Covidem 19 v České republice bohužel opět trhají rekordy, a překotně vyhlášené restrikce vládou v demisi z večera 25.11. platné druhý den od 18 hodin, byly dalším tvrdým direktem do příprav a plánů organizátorů. Při debatě napříč výkonným výborem Roots a spolupořadatelem hotelem Ilf jsme se nakonec většinově shodli, že turnaj i přes mnohé překážky uspořádáme a to především proto, že to zase může být na dlouhou dobu poslední fotbálkové klání české špičky. Nad rámec současných protiepidemických nařízení jsme doporučili účastníkům si bezprostředně před turnajem provést alespoň antigenní samotest.

Původně plánovaný třídenní turnaj se smrskl na dva dny. Přičemž hlavní disciplíny open se odehrály pouze v sobotu. Neděle patřila výhradně našim budoucím juniorským nadějím, o které se opět vzorně postaral Oliver Ladra. Velké díky, Olíku.

Proticovidová opatření nedovolila účast neočkovaným hráčům a hráčkám, což se negativně projevilo na účasti. Ženský turnaj dvojic a jednotlivkyň se vůbec nehrál a zřejmě se ukázalo, že nedůvěra ve vakcíny je u naší ženské foosballové špičky poměrně silná.

Sobotní účast čtyřiceti hráčů nelze považovat za nijak skvělou, ale vzhledem k současným událostem za solidní. Co se kvality jednotlivých hráčů týče, tak ta byla na vysoké úrovni a hodna jména Czech Rosengart Open. Až na pár zvučných jmen, která na turnaj nemohla, byla v hotelu Ilf prakticky celá Rosengart špička.

Jeden z velkých favoritů turnaje neměl ještě pár hodin před turnajem spoluhráče a marně obvolával své fotbálkové známé. Nakonec se Martin Douša domluvil s Danielem Bláhou a byla to šťastná volba. První společný zápas v kvalifikaci sice prohráli, ale pak to byla senzační jízda až do finále. Nutno říci, že Dundee, též přezdívaný Tříprsťák, se nijak neskrýval za zády ostřílené hvězdy světového formátu a zvesela v každém zápase skóroval ze zadních řad. Své galapředstavení korunoval vítězným matchballem proti zkušené reprezentační dvojici Jan Bazika a Jakub Routner.

Dle bouřlivého potlesku v sále nebylo snad jediného hráče, který by to Danovi nepřál. A proč se Danovi vlastně říká Tříprsťák? Inu, to je jednoduché. Ve fotbálkové komunitě je pouze jedním ze dvou hráčů (ještě Matouš Marek ze Strážců Vesmíru), kteří aktivně fotbálek hrají a pravou rukou drží tyč výlučně třemi prsty. Pokud se ohlédneme do české historie našeho milovaného sportu, podobný styl držení preferoval ještě v minulém století  Martin José Kubala z Ostravy a také současný předseda Roots Jakub Čmiko.

Třetí místo na Czech Rosengart Open 2021 obsadili borci z Brna Michal Čížek a Jiří Vlček, kteří již podruhé za sebou na podzim v Ilfu ukázali, že se v Brně stále fotbálek hraje na vysoké úrovni. Pokud bychom v této okleštěné sezóně měli hledat objevy, tito dva mladíci by byli jistě horkými kandidáty na vítězství.

Dundee si udělal radost ještě jednou, když s číslem 11 přesně zacílil na jednu z odměn v bohaté tombole. Výhrou mu byl dřevěný panák z osmdesátých let s kulatou kopačkou. Gratulujeme.

Turnaje jednotlivců se zúčastnila necelá třicítka hráčů. V oboustranném KO pavouku si skvěle vedli stříbrní ze dvojic Jakub Routner a Jan Bazika. Ve vzájemném souboji si zahráli o to, kdo se utká s Markem Jordánem. Tento bývalý veleúspěšný juniorský reprezentant dal o sobě pořádně vědět již na zářijovém M ČR, kde obsadil třetí místo. S Jakubem Routnerem si poradil již v prvním zápase a připsal si do své bohaté sbírky fotbálkových úspěchů svůj první titul z Czech Open. Bravo.

Závěrem bych rád poděkoval celému organizačnímu týmu, firmě Rosengart za maximálně připravené stoly a personálu hotelu Ilf za tradičně skvělé služby. Nemalý dík si zaslouží i přítomní hráči, kteří respektovali vládní i turnajová opatření a společně se postarali o důstojnou atmosféru. Škoda, že jsme se nemohli zdržet déle a patřičně oslavit vítěze. Nezbývá než věřit, že to všichni společně brzy napravíme.

Za fotbálkový spolek Roots,

Josef Souček