Foos Roots Logo

23nd Czech ROSENGART Championships

Milý čtenáři. Vítej u souhrnných informací z nejstaršího fotbálkového turnaje v České republice.

V pražském hotelu Ilf se na přelomu dubna a května odehrálo třiadvacáté mistrovství republiky, organizované spolkem Roots. Českou špičku na turnaji, klasifikovaném mezinárodní foosballovou organizací ITSF jako Pro tour, přijela prověřit elitní družina ze Slovenska a nechyběla ani věkově rozmanitá rakouská výprava, která hlavně v neděli přidělala nejednomu zkušenému playerovi pár vrásek či šedivých vlasů na hlavě. Ale o tom později.

Potěšujícím faktem byla kvalitní účast hráčů ze severních Čech. Je jen dobře, že lidé jako František Mildorf stále berou fotbálek s nadhledem, rádi u něj pozlobí lecjakou vycházející hvězdičku, vždy se podívají po zápase zpříma do očí, stisknou pevně ruku, a i když se zrovna nedaří, dobrou náladu si fotbálkem pokazit nenechají.

Kdo na turnaji však chyběl, byl náš současný prezident ČFO Radek Drda, což je škoda, no ne?

Původním záměrem bylo turnaj udělat jako Master series v restauraci hotelu, ale kvůli souběžně konané konferenci ministerstva zdravotnictví jsme se museli spokojit s prostory kavárny a salonku. Termín jsme měnit nechtěli, dělat turnaj jinde také ne a riskovat přetlak a diskomfort hráčů jsme si netroufli. Vše nakonec klaplo na jedničku a přímým účastníkům třídenního turnajového zápolení nemusím říkat, že hotelový servis v Ilfu byl jako vždy perfektní.

Páteční podvečer byl tradičně ve znamení technických disciplín. Hra se dvěma míčky přilákala 21 skvěle sehraných dvojic. Nade všemi triumfovala legendární dvojice Milan Reljič a Ladislav Křepela. Kdo by spočítal všechny mistrovské tituly těchto průkopníků českého foosballu? Snad jedině Jakub Čmiko, ředitel turnaje.

To penalty měly o mnoho nečekanějšího vítěze. Pro rok 2022 není v Čechách lepšího střelce penalt než nositele slavného příjmení - Lukáše Janského! Možná dobře, že prejt tentokrát na jídelním lístku v nabídce nebyl…

Ve válce brankářů k překvapení nedošlo, jelikož ve finále hrál pozdější vítěz a obhájce titulu Jakub Routner s Radkem Vávrou. Kdo dlouhodobě sleduje výsledkové listiny této disciplíny, tak dobře ví, že tito hráči chybí na bedně málokdy. Bronzovou medailí byl dekorován Jan Foldin.


Nabitý sobotní program tradičně otevírá v Čechách jednoznačně nejprestižnější disciplína Open doubles. Rovných padesát dvojic v hlavním sobotním turnaji bylo na dnešní pohnutou dobu více než slušné číslo a tucet nových černých stolů muselo potěšit všechny milovníky stolního fotbalu u nás. Za tento velkorysý počin patří firmě Rosengart velký dík a respekt.

Kvalifikace po šesti odehraných zápasech vystavila stopku osmnácti dvojicím. Na ostatních 64 hráčů poté čekal jednostranný KO pavouk. V zápasech na tři do pět to o náhodě příliš nebývá a leckdy rozhodují drobné detaily a mnohdy také fakt, že kvalifikace je pro ty absolutně top hráče stále jen tréninkem. Oboustranný pavouk s precizním nasazením těch nejlepších, ve kterém se mistrovství ČR hrálo dlouhá léta, má zkrátka také něco do sebe. Co říkáte?

Skončit pátý a být neporažen, se jen tak někomu na mistrovství nepoštěstí, ať už je systém turnaje jakýkoliv. Tuto pikantní situaci letos zažil Jonáš Pištík a Zdeněk Bartoška. Domluva před turnajem však zněla jasně. Dlouho dopředu domluvený koncert filmové filharmonie v Rudolfinu má před fotbálkem přednost. A tak se i stalo. Jonáš se převlékl do gala a šel za kulturou.

Během rudolfínského koncertu vážné hudby se na finálovém stole v přímém přenosu pod dohledem kamer Petera Kálnaie odehrávaly ty nejvážnější souboje o titul. Třetím místem jistě bohatě naplnila své předturnajové prognózy dvojice Tomáš Kreisler - Jaroslav Jirásek.

V závěrečném, titulovém zápase se objevila hned trojice hráčů z minulého ročníku. Obhájci prvenství a slovenští reprezentanti Šimon Vároš, Samuel Fábera  a Jan Kovařík. Po jeho boku však tentokrát nestál Nikolas Fischer, nýbrž jeho životní obránce Aleš Brabenec. Troufám si tvrdit, že právě tento všemi mastmi mazaný, ryšavý lišák v obraně byl tím pověstným jazýčkem na vahách a příčinou toho, že slovenská dvojice neobhájila titul. Dokonalé čtení hry, lákání do záhy zavřených děr, cit pro hru a branka v tu nejdůležitější chvíli dělá z tohoto hráče úžasného obránce světových parametrů, který by byl ozdobou každého reprezentačního výběru.

Góly jsou kořením fotbalu a kořením stolního fotbálku jsou ženy. Někdy je to s nimi z organizačního hlediska těžší. Jejich zápasy občas bývají nekonečně dlouhé a z pohledu organizátora jsou v hlavních disciplínách mnohdy až příliš úspěšné,  ale vždy je rádi na turnajích vidíme v co nejhojnějším počtu. Nejúspěšnější ženou letošního mistrovství se stala Iva Frančíková. Po boku letité parťačky Šárky Holomoucké je vždy horkou favoritkou na vítězství v ženských dvojicích a nejinak tomu bylo i letos. Zlatá mise se tentokrát zdařila a Iva poté dokázala svůj nezpochybnitelný fotbálkový um a píli přetavit i ve vůbec první mistrovský titul v soutěži jednotlivkyň, čímž získala ceněný double. Gratulujeme.

Nedělní účast v turnaji jednotlivců je po vždy herně výživné sobotě u mnoha hráčů často otázkou morálky, oddanosti k fotbálku, ale třeba i nenaplněných ambicí z předešlých dní. Účast bývá obvykle poloviční a nejinak tomu bylo i tentokrát. Děti to ale mají trochu jinak. A když jsou ze zahraničí, tak tuplem. Dravé rakouské mládí toho budiž dobrým příkladem. U fotbálku jsem viděl opravdu hodně, ale hra teprve dvanáctiletého rakouského borce a pro rok 2022 držitele singlového juniorského titulu Raphaela Holzera byla pro mě jedním z největších zážitků mistrovství. Jeho zápas v prvním kole vyřazovací části s Radkem Vávrou sledovali všichni, kdo zrovna nehráli. Radek musel použít všechny své zbraně, (zásadně k obratu pomohla střelba z pětky), aby zvrátil nepříznivý vývoj zápasu.

Když to z již výše zmíněných důvodů Zdeňku Bartoškovi na bednu ve dvojicích nevyšlo, dorazil v neděli i na jedničky a jistě nelitoval. Nakonec z toho bylo třetí místo a mohlo být i lépe, kdyby nepromarnil proti Martinu Doušovi slibný náskok 2:0 na legy. Finále jednotlivců tak mělo stejné obsazení jako v roce 2021. Současná česká jednička Martin Douša proti té slovenské - Šimonu Várošovi. V napínavé hře, kde nebyl prostor ani pro drobnou chybu a laciných branek padalo pomálu, si protentokrát počínal lépe slovenský hráč. Po loňském triumfu ve dvojicích si do svého fotbálkového životopisu připsal i individuální prvenství. Závěrečnou disciplínu smíšených dvojic vyhrál Šimon s Janou Paňkovou a stal se tak nejúspěšnějším mužem republikového mistrovství. Bravo.

Všem zúčastněným hráčům patří velký dík a pevně věříme, že u českého fotbálku bude i nadále panovat tak skvělá atmosféra, jaká byla na tomto mistrovství.